Místní šetření škody

Místní šetření krok za krokem

Tento manuál je určen pouze pro orgány provádějící místní šetření a ohledání škody způsobené vlkem na hospodářských zvířatech.

Níže předkládáme podrobný návod, který by vás měl provést místním šetřením a pomoci při vyplňování protokolu o škodách způsobených na hospodářských zvířatech. Jsou v něm představena specifika napadení a usmrcení zvířete vlkem, která pomohou při zkoumání původce škody určit, zda se opravdu jednalo o tuto šelmu. Naleznete zde také informace o tom, jakých okolností si je třeba v průběhu místního šetření všímat a jaké detaily zaznamenávat.

Protokol se skládá ze 4 částí - k dispozici zde (či v sekci Ke stažení).

  • Prvním krokem je vyplnění části C) Hospodářská zvířata, a to pro každé usmrcené zvíře zvlášť. U zraněných zvířat se vyplňuje pouze ve zvláštních případech, kdy je nutné situaci zaznamenat. (Pokud tedy byly usmrceny např. 4 ovce, tato část bude mít 4 samostatné listy).
  • Následuje část B) Zabezpečení.
  • Volitelná část D) Výzkum se vyplňuje pouze v případech, kdy jsou odebírány vzorky uvedené u jednotlivých zvířat v části C, nebo v případech, kdy jsou na místě dokumentovány další pobytové znaky (stopy, trus, srst, moč, krev apod.) určené pro další výzkum.
  • Část A) Lokalita a celkový přehled se vyplňuje na závěr.

Celý manuál je rovněž k dispozici zde (či v sekci Ke stažení).

 

I. Ohledání poškozených zvířat a vyplnění protokolu - část C) HOSPODÁŘSKÁ ZVÍŘATA (usmrcená / zraněná)

Tato část protokolu se vyplňuje pro každé usmrcené zvíře zvlášť. Každé usmrcené zvíře má svůj protokol. Úvodní informace slouží k identifikaci usmrcených zvířat či jejich pozůstatků (kadáveru). Vzhledem k jednotlivým krokům je dobré zaškrtávat informace v této části protokolu vždy na místě.

Při ohledání je vhodné pořídit celkový snímek místa napadení (např. Obr. 1, 2), snímek kořisti (např. Obr. 7 a 9), detaily napadení a rozsah jednotlivých poranění (např. Obr. 3-6, 11), pokud možno s měřítkem nebo předmětem známé velikosti, aby při dalším šetření bylo jasné, jak je daná věc na fotografii velká.

                           obr 1.jpg   obr 2 P.Kafka.jpg

                                           Obr. 1, 2: Celkové snímky míst napadení (Foto: P. Kuna, P. Kafka)

V případě, že nebude jednoznačně možné definovat jako příčinu úhynu napadení vlkem, je možné přítomnou odbornou osobou provést stažení zvířete z kůže k nalezení perforace kůže a zranění svaloviny. Stažení je však značně časově i fyzicky náročné a mělo by proběhnout po souhlasu vlastníka zvířete. Fotodokumentace se pak provádí před i po stažení kadáveru z kůže.

Pro běžné ohledání si stačí všímat těchto znaků:

1. Zadávení na krku a poranění v oblasti hrdla (Obr. 3–6)

Pro útok vlka je typické zranění v oblasti krku, které může být i obtížně patrné. Dalším typickým znakem jsou perforace kůže způsobené špičáky. Průměr špičáků bývá asi 4 mm a vzdálenost mezi otvory je minimálně 4,5 cm. V některých případech může být hrdlo i vykousnuté.

                                obr 3 T.Krajča.jpg   obr 4 L.Žák.jpg

Obr. 3: Kořist vlka s vytrženým kusem hrdla (Foto: T. Krajča); Obr. 4: Vzdálenost mezi tesáky u vlků je zhruba 4,5 cm (Foto: L. Žák)

                                 obr 5 P. Kuna.jpg   obr 6 L.Žák.jpg

Obr. 5: Místa prokousnutí kůže na krku (Foto: P. Kuna); Obr. 6: Stopy na krku kořisti nemusí být otevřené rány, ale může se jednat o podlitiny (Foto: L. Žák)

2. Otevřená břišní dutina (Obr. 7 a 9)

Z otevřené břišní dutiny bývají často vyjedené vnitřnosti, žaludek a střeva mohou být vytaženy i několik metrů od kořisti. Pokud je při útoku zabito více zvířat, většina z nich nemusí mít perforované břicho.

                                  obr 7.Žák.jpg   obr 9 J.Feřtová.jpg

Obr. 7: Perforovaná břišní dutina s vyhřeznutými vnitřnostmi (Foto: L. Žák); Obr. 9: Otevření břišní dutiny a vyjedení vnitřností telete (Foto: J. Feřtová)

3. Překousaná žebra (Obr. 11)

Často po útoku vlků zůstane pouze hlava, páteř a žebra. Pokud jsou kosti roztahané po okolí, nemusí se už jednat o práci vlka, ale třeba lišek nebo divokých prasat.

                                                                obr 11 P.Lumpe.jpg

                                                    Obr. 11: Překousaná žebra kořisti vlka (Foto: P. Lumpe)

4. Rány v oblasti třísel, stehen

Na poškozených zvířatech jsou patrná vnější poranění a otevřené rány. Podobná zranění mohou být způsobena i psy, rozhodující pro původce škody jsou proto spíše výše uvedené znaky.

5. Chybějící části těla a další poranění

Pokud je přítomna odborná osoba nebo máme k dispozici odběrové pomůcky, je možné odebrat vzorky pro výzkum DNA (více viz III. Výzkum).

 

II. Zdokumentování stávajícího způsobu zabezpečení a vyplnění protokolu - část B) ZABEZPEČENÍ

Další část protokolu se týká ohledání místa škody a zdokumentování stávajícího stavu zabezpečení. Kvůli množství údajů a přesnosti se doporučuje zaškrtávat informace v této části protokolu vždy na místě, a postupně se tak zaměřit na: 

  • Nocování
- Zjistit, kde poškozená hospodářská zvířata nocují, zda jsou na noc zaháněna do uzavřeného objektu nebo nocují jinak. Zaznamenat, případně pořídit fotodokumentaci.
  • Oplocení

- Všimnout si, zda je oplocení kompletní (úplné oplocení celé pastviny) nebo jen částečné (např. v nějaké části chybí, nebo jeho část tvoří např. pouze vodní tok)

- Zaznamenat typ oplocení, změřit jeho výšku a ideálně i výšku mezery mezi zemí a oplocením (Obr. 12).

- U elektrických ohradníků se dotazem u chovatele ujistit, zda byl plot pod napětím v době útoku. Pokud je to možné, změřit napětí nejméně na 4 místech a uvést do protokolu.

- Zjistit další způsoby ochrany a zaznamenat např. ochranu proti podhrabání, objíždění pastvin a pravidelné kontroly oplocení aj.

- Je dobré projít celou pastvinu a oplocení a najít místo, kudy se vlk do ohrady dostal. Vlk ohradu ve většině případů nepřeskakuje, ale podlézá nebo se podhrabává (Obr. 13). Uvést tyto nedostatky oplocení do protokolu. (V těchto místech je možné najít chomáče srsti ve spodní části oplocení, více viz část D Výzkum).

        - Stav zabezpečení a místa vniknutí je vhodné fotograficky zdokumentovat (Obr. 16).

                         obr 12 J.Jelínková.jpg   obr 13 L. Žák.jpg   obr 16 P.Lumpe.jpg

Obr. 12: Šterbina mezi plotem a zemí u pastviny, kde opakovaně došlo k útokům (Foto: J. Jelínková); Obr. 13: Vlk zachycený fotopastí při podlézání plotu na pastvinu s ovcemi (Foto: L. Žák); Obr. 16: Detail oplocení a místo podhrabání (Foto: P. Lumpe)

  • Pastevečtí psi - Zaznamenat přítomnost pasteveckých psů. Uvádět pouze pracovní pastevecké psy, nikoli ovčácké. Zjistit jejich přítomnost u stáda v době útoku, uvést plemeno. Pokud v době útoku u poškozeného stáda přítomní nebyli (byli uvázání, v kotci nebo mimo dotčenou pastvinu), není třeba dále tuto část vyplňovat, stádo se pak počítá jako nechráněné pasteveckými psy.
  • Doplňková zabezpečení - Všimnout si, zda je využíváno i nějakých dalších způsobů zabezpečení a zaznamenat.
     
  • Doporučení proti dalšímu vzniku škod - Stručně uvést návrh doporučení proti dalšímu vzniku škod, např. doplnit oplocení pastviny, zabezpečit místa možného podhrabání, mít pastevecké psy přítomné u stáda apod. (Doporučení pro oplocení naleznete zde)

 

III. Odběr vzorků pro výzkumné analýzy a vyplnění protokolu - část D) VÝZKUM (volitelná část)

Tuto část protokolu vyplňujeme pouze v případě odebraných vzorků pro výzkumné účely. Všechny odebrané vzorky je nutné označit číslem vzorku, datem, místem a souřadnicemi GPS (ideálně obyčejnou tužkou na papír, který přiložíme k vzorku).

Vzorky srsti a stěry uchováváme v suchu, vzorky trusu a dalších genetických materiálů v mrazu. Sáčky pro uchování vzorků jsou vždy lepší igelitové než mikrotenové.

  •  Stěry slin (Obr. 17)

- Stěry se provádí forenzními tyčinkami v místech poranění, nejlépe v ranách zadávení na okraji otvorů po špičácích. Pro lepší odběr vzorku je vhodné ránu navlhčit fyziologickým roztokem. Je třeba dbát na to, aby forenzní tyčinka nebyla kontaminována krví kořisti. Stěr se pak vloží do papírového filtru na kávu a usuší. Usušený se vloží do popsaného sáčku se silikagelem. Důležité je doplnit tento odběr co největším množstvím fotografií poranění a detailů.

                                                                         obr 17 L.Žák.jpg

                                                  Obr. 17: Odběr vzorku slin z okolí rány napadeného zvířete (Foto: L. Žák)

  •  Srst

- Srst vlka je téměř nemožné v terénu určit. Chomáče srsti ale mohou uvíznout např. při podlézání, na spodní části oplocení. Dalšími místy, kde je možné srst nalézt, jsou ležoviska /pelechy (- v zimním období vyležená místa ve sněhu, která je možné najít při sledování stopní dráhy). Chlupy jsou šedé, světle hnědé barvy nebo s černými konci. Může se jednat o rovné pesíky dlouhé do 5 cm nebo jemné světle šedé vlníky dlouhé do 5 cm. Pro analýzu DNA je důležité odebírat pouze srst / chlupy s kořenovými cibulkami.

- Pro fotodokumentaci je vhodné pořídit celkový snímek místa a snímek detailu vzorku s měřítkem.

- Odběr vzorku se provádí pinzetou nebo v rukavici. Chomáč nebo jednotlivé chlupy s cibulkami se pak uloží do popsané obálky se silikagelem.

  •  Stopy (Obr. 18–20)

- Okolo kadáverů mohou být v měkkém podkladu (sníh, bláto, písek apod.) viditelné stopy.  Stopy vlka vypadají velmi podobně jako stopy velkého psa. Délka stopy se pohybuje kolem 9-11 cm, šířka stopy bývá 7-9 cm. Samotnou stopu vlka je velmi obtížné určit. V terénu charakterizuje vlka spíše jeho stopní dráha. Pro vlka je typické čárování (rovná přímá linie stop), kde zadní stopy překrývají přední.

- Pro fotodokumentaci je vhodné pořídit celkový snímek místa nálezu ještě předtím, než začneme měřit jednotlivé stopy tak, aby byla dobře viditelná stopní dráha. Začátek a konec dráhy označíme bodem v GPS.

- Pokud potřebujeme přesně dokumentovat stopy - 3x vyfotíme krok s měříkem, krokem se rozumí tři dvojšlapy, které měříme od paty otisku k patě; a 3x vyfotíme otisk (stopu) s měřítkem, přičemž stopu měříme bez drápů. Pokud je možné rozlišit otisk přední a zadní tlapy změříme i ty.

                                  obr 18-20 T.Krajča.jpg

Obr. 18: Dvojšlap vlka; Obr. 19: Dvojšlap, kdy není vidět jedna stopa v druhé; Obr. 20: Typická rovná stopní dráha vlka (Foto: T. krajča)

  •  Trus (Obr. 21)

- Velikost trusu odpovídá velikosti trusu většího psa, velikost a tvar ale nejsou vždy stejné. Většinou jde o válečky s průměrem kolem 2,5 cm a délce více než 15 cm. Trus často obsahuje srst, kusy kostí, spárky, občas zbytky nestráveného masa, nebo zbytky rostlin. Má charakteristický zápach. Vlci zanechávají trus na exponovaných místech (turistické cesty, cyklostezky, lyžařské stopy apod.) a velmi často na křižovatkách cest.

       - Pro fotodokumentaci je vhodné pořídit celkový snímek místa nálezu, snímek vzorku s měřítkem a detail vzorku.

       - Odběr vzorku záleží na čerstvosti trusu:

➔  čerstvý trus - malý kousek trusu na DNA analýzu uložíme do kontejneru s lihem a popíšeme obyčejnou tužkou, zbytek trusu na potravní analýzu  vložíme do 2 igelitových  sáčků (v 1 trus, ve 2. sáček s trusem a popisek tužkou na papíru) a popíšeme.

       ➔  starší trus - uložíme do 2 igelitových sáčků a popíšeme.

       ➔  rest - starý zbytek trusu jen zaznamenáme souřadnicemi GPS.

                                                             obr 21 T.Krajča.jpg   obr 22 T.Krajča.jpg

                             Obr. 21: Trus vlka obsahující srst a kosti; Obr. 22: Krev ve stopách hárající vlčice (Foto: T. Krajča)

  •  Moč a krev (Obr. 22)

- Jsou patrné většinou pouze na sněhu, často jsou umístěny na viditelných místech (hroudy sněhu, keříky, křižovatky, apod.) v blízkosti stopní dráhy. V období kaňkování vlčic (leden až březen) je možné najít i kapky krve. Podle místa nálezu je možné určit, zda se jedná o psa nebo fenu (pes zvedá zadní nohu).

       - Pro fotodokumentaci je vhodné pořídit celkový snímek místa nálezu, snímek vzorku s měřítkem a detail vzorku.

       - Vzhledem k malé úspěšnosti výsledků se vzorky zpravidla neodebírají.

 

 

IV. Závěrečné shrnutí, výsledek šetření a vyplnění protokolu - část A) LOKALITA A CELKOVÝ PŘEHLED

Tato základní část protokolu slouží k identifikaci poškozeného vlastníka a místa škody. Popisuje původní stav a zahrnuje celkové shrnutí škod. Údaje je možné vyplňovat přímo na místě dle informací poškozeného vlastníka / zástupce, nebo je následně dodatečně v klidu dohledat a vyplnit.

Pro vyplacení náhrad škod je důležité uvedení závěrečného vyjádření o příčině škody a podpis osoby, která místní šetření provedla

Vyplněné protokoly v podobě skenu prosíme zasílejte na adresu vlk@nature.cz. Děkujeme!

 

 

DŮLEŽITÉ KONTAKTY

Kontakty pro operativní odbornou podporu a pomoc:

Místně příslušné Regionální pracoviště AOPK ČR naleznete zde.

Kontaktní osoba pro metodiku, odběr a odevzdání vzorků (ústředí AOPK ČR):

Mgr. Tomáš Krajča, email: vlk@nature.cz, +420 733 623 548