Potrava a způsob lovu

Potrava

Vlk se velmi dobře dokáže přizpůsobit širokému spektru potravy. V našich podmínkách se živí především kopytníky. Předběžné analýzy trusu vlků ze severních Čech prokazují, že jejich potrava se příliš neliší od potravy saských vlků, tedy že v jeho potravě převažují srnec, jelen, prase divoké a další běžní kopytníci (muflon, daněk). Výskyt hospodářských zvířat ve vzorcích je minimální a pohybuje se mezi 1-2 %. V současné době probíhá intenzivní výzkum a potravní analýzy na základě vlčího trusu ve všech oblastech výskytu vlka.

V Německu se potrava vlka – na základě rozborů 6581 ks trusu během 15 let – skládá z 52 % srnců, 17 % divočáků, 11 % jelenů, dále z daňků, muflonů a zajícovitých. Hospodářská zvířata tvoří 1,1 %. [1]


 

Vlk upřednostňuje jedince, které uloví nejsnáze, například mladá, nezkušená, stará a slabá divoce žijící zvířata. [2] Reguluje tak velmi početné kopytníky, kteří v současnosti působí značné škody na polích a brání přirozené obnově lesa. Vlk je také predátorem bobra evropského. Složení potravy se ale mění v závislosti na početnosti kořisti, vlci se totiž zaměřují na aktuálně nejpočetnější druh kořisti a tím regulují její stavy. Příležitostně ale nepohrdnou ani drobnějšími obratlovci nebo mršinou. Může docházet k útokům na nedostatečně zabezpečená hospodářská zvířata, zejména na ovce, kozy a telata.


[1] Senckenberg Museum für Naturkunde Görlitz, 2016. (https://www.dbb-wolf.de/Wolf_Steckbrief/portrait)

Způsob lovu

Vlci loví ve smečkách a na rozdíl od kočkovitých šelem kořist štvou, jedině tak se jim podaří ulovit i větší kusy. Skus vlka je klešťovitý (u psů nůžkovitý), dokáže tak vyvinout značný tlak, kterým drtí i ty největší kosti. Kořist stržená vlkem má obvykle potrhaný krk, rozervané břicho a hrudník a sežrané vnitřnosti, typická jsou přitom rozdrcená a překousaná žebra, což psi nedokážou.

Vlci v normálních podmínkách neloví více kořisti, než potřebují, což je z energetického hlediska v přírodě logické. Vlk se živí hlavně kopytníky. Nedokáže ale rozlišit „povolená“ divoká a „zakázaná“ hospodářská zvířata. Nedostatečně zabezpečené ovce a kozy jsou proto pro vlka obzvláště lehkou kořistí. [2] Může pak dojít k tomu, že zabije více kořisti, než je schopen v danou chvíli sežrat a zbytky buď skryje, nebo nechá ležet. Typické je, že dává přednost určitým druhům kořisti a také určitým částem jejího těla. Obdobně se chovají i jiní predátoři. Pravděpodobnost napadení vlkem závisí také na velikosti chovaného zvířete. Ovce a kozy jsou jednoznačně častěji napadány než skot či koně, na které tyto šelmy útočí výjimečně a to jen na nejslabší kusy nebo mláďata.

Wolf-SWD-2008-07-21-031541_1_mala_Steffan_Widstrand_slajdr.jpg

Foto: Staffan Widstrand


[2] Převzato a upraveno z brožury „Europäischer Grauwolf – Biologische Vielfalt in Sachsen“, vyd. saské MŽP 2016.