Vlk a člověk

SWD-002170_mala_Steffan_Widstrand_slajd1.jpg

Foto: Staffan Widstrand

Vlk v blízkosti lidských obydlí

Vlci jsou zvídavá zvířata a zejména mladí vlci se mohou vyskytnout i v okolí lidských obydlí. Níže uvedená tabulka popisuje různé typy chování vlka a zároveň uvádí i další doporučený postup. Nejkrajnějším řešením může být odstranění problematického jedince z přírody. Vždy je však potřeba kontaktovat příslušný orgán ochrany přírody.

Další informace je možné najít v kapitole Časté dotazy.

Údajnou ztrátou plachosti vlků se také zabývala švýcarská studie a vyvrací jí.

Tabulka_chovani_priciny_vysvetleni.JPG 
Zdroj tabulky chování: Managementplan für den Wolf in Sachsen, vyd. Staatsministerium für Umwelt und Landwirschaft, 2014, str. 50. Tato tabulka vznikla na základě rozboru Spolkové agentury pro ochranu přírody vytvořeného pro saské MŽP. Upraveno AOPK ČR.

Střetnutí člověka s vlkem aneb Musíme se jich bát?

Strach z napadení či zabití velkou šelmou patří k nejzávažnějším, které člověk může mít. K zabití člověka tygrem, lvem, leopardem, pumou a medvědem dochází pravidelně a jsou to stovky případů ročně. Nebezpečí zabití vlkem je však extrémně vzácné a pokud k němu ve 20. století došlo, jednalo se o vlky nakažené vzteklinou (ta v ČR není od roku 2004). Od roku 1975 není v Evropě prokázán případ, že by zdravý a volně žijící vlk zabil člověka. V Severní Americe došlo v 21. století k  usmrcení dvou lidí vlkem - bylo to v roce 2005 v Kanadě a v roce 2010 v USA na Aljašce, přičemž v obou případech hrála roli nedbalost oběti. Evropa je domovem 10 000 až 20 000 vlků, Severní Amerika 60 000.

Zdokumentované historické případy, ve kterých byl člověk vlkem zraněn, se opět týkaly především vlků nakažených vzteklinou. Vlk v takovém stavu dokáže pokousat i velké množství lidí najednou. Kdysi nebylo možné vzteklinu léčit následně, a tak i tato jednotlivá pokousání měla pro člověka smrtelné následky. Dnes, jak jsme již uvedli výše, u nás vzteklina není, a i kdyby byla, existují již způsoby, jak ji vyléčit následně po pokousání zvířetem.

Pokud vlk neměl vzteklinu, napadl člověka často ve snaze se bránit. Existuje i mnoho relativně nedávných případů z jižní Evropy, kdy byl majitel ovcí pokousán vlkem, když se snažil chránit své ovce a zahnat vlka holí. Vlk zahnaný do kouta, chycený do pasti anebo vyprovokovaný například tím, že mu člověk vleze do nory, člověka také pravděpodobně pokouše (ale nemusí tomu tak být).

Historická usmrcení člověka vlkem (např. z 18. století ve Francii, Estonsku a v severní Itálii) byla někdy způsobována vlky skříženými s psy, tzv. hybridy. V současnosti se případný výskyt takového zvířete např. v sousedním Sasku řeší odstraněním zvířete z přírody. Podobně byl po napadení dvou dětí v jižním Polsku v roce 2018 odstraněn vlk, u kterého zatím víme, že se pravděpodobně jednalo o vlka uniklého ze zajetí.

Případy z chráněných vlčích oblastí v Severní Americe dokazují, že vlk může napadnout (nejčastěji kousnout) člověka, když u něj dojde k přílišnému navyknutí na člověka a ztrátě přirozeného ostychu před ním. Ale i zde obětmi nebyli běžní lidé, ale správci parku, kteří byli s vlky v častém kontaktu. Tyto střety nebyly smrtelné.

Četnost útoků vlka na člověka je ve srovnání s útoky jiných masožravců nebo divokých zvířat nejnižší. Bojíme se jich proto, protože máme kulturní zkušenost, která je posilována příběhy a mytologií. Tento strach je tedy ze zkušenosti oprávněný a vrozený, ale skutečné riziko napadení vlkem je, jak se shodují odborníci na základě provedných historických studií, velmi, velmi nízké.

Zdroj: Linell et all. 2002: The fear of wolves: A review of wolf attacs on humans.

Úlohou státních institucí je sledovat vývoj vlčí populace a zajištění co největší bezpečnosti pro občany. Každé zvíře je tedy hodnoceno individiuálně a orgány ochrany přírody rozhodují o případných krocích u zvířat, která se jeví jako problematická.