Výsledky genetických analýz srnce od Radonic a obecné poznámky k metodice určování predátora na základě vzorků z kadaverů

Analýza jaderné DNA (mikrosatelitů) ze vzorků, odebraných z kadaveru srnce zabitého minulý týden u Radonic, ukázala profil lišky obecné. To samozřejmě neznamená, že srnce zabila liška, odebrané vzorky neobsahovaly genetický materiál lovce, kterým byl pravděpodobně vlk nebo pes, ale ilustruje to skutečnost, že na kadaverech větších zvířat se živí řada dalších druhů. To má pak ekologické i metodické důsledky.

V oblasti ekologie tento případ ilustruje pozitivní vliv velkých predátorů na ekologické sítě, kromě toho, že regulují přemnožené mezoherbivory (např. spárkatou zvěř), poskytují potravu i pro mezokarnivory (středně velké predátory nebo všežravce jako jsou lišky a prasata), což snižuje tlak na drobnou zvěř (jakou jsou třeba zajíci nebo na zemi hnízdící ptáci).

Druhý aspekt je metodologický, důležitý pro chovatele, pracovníky ochrany přírody a další, kteří mají zájem na identifikaci predátora odběrem vzorků ze zbytků kořisti. Je to samozřejmě velmi obtížný úkol, protože drtivá většina DNA přítomná v kadaveru je DNA kořisti, a vyskytuje se zde i DNA mrchožroutů, bakterií apod.

Nejdůležitější věc je na kadaveru vytipovat místa, kde se genetický materiál predátora může nacházet – pokud je ve vzorku DNA predátora, s velkou pravděpodobností se ji podaří analyzovat. Metoda PCR je neuvěřitelně citlivá a stačí pár molekul DNA. Důležité je se zaměřit na zákus na krku, kde šelma kořist zadáví a kde nejpravděpodobněji zůstanou buňky ze slin nebo sliznic, obsahující genetický materiál. U větších zvířat se silnější kůží, jako je např. skot, nemusí špičáky způsobit otevřenou ránu. Na krku je také menší pravděpodobnost, že se později objeví sliny mrchožroutů, kteří pravděpodobně dají přednost nutričně bohatším částem kadaveru. Je možné ostříhat chlupy okolo zákusu a uložit do lihu, nebo ideálně použít forenzní štětičku přímo určenou k odběru vzorků. Tyto nástroje, které používají např. i kriminalisté, jsou speciálně navržené, aby adsorbovaly co nejvíce buněk.

Dalším faktorem je čas a teplota – čím dříve se vzorky odeberou a čím nižší je teplota, tím větší je šance na úspěšnou analýzu. V případě srnce od Radonic se podařilo odběr provést včas, teplota byla ovšem nadprůměrná. Do budoucna chystáme společně s AOPK školení, kde budeme podrobně informovat o metodických detailech odběru takových vzorků a kde bude k dispozici i materiál k odběrům.

Pavel Hulva

Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy

foto: Václav Hlaváč